PÍSEŇ KOSMICKÁ

Oh, jak je malá tato zem

pro všecka srdce nadšená!

Plout nekonečným prostorem

v kolotu světů zářivém,

s tak rozpjatýma křídloma –

tam někam, kde má otčina,

tam někam, kde má otčina!

Že daleký je někde svět,

veliký Všeho Bytí Střed –

to tušení, tu víru mám!

To hudbou větrů z dávných let

jak pohádka zalétá k nám!

To širou krásou oblohy,

to mocí snů k nám z dálek vlá,

to k dálným světa končinám

nám naši duši rozpíná!

Tam někam, kde má otčina,

tam někam mimo tento svět,

má duše křídla rozpíná

se rozletět, oh rozletět –

Ach někam tam,

tam k výšinám,

odkud pohádkou z dávných let

zvěst zalétá až dolů k nám,

v malý a smutný tento svět –

ach tam, ach tam,

kde domov mám...

tam, kde má pravá Otčina –

má duše, snivý Ikaros, svá křídla bolně rozpíná!