PÍSEŇ KŘIVONOSKY (I)

První z nich jest koupelí, v níž Pán vody tajem

vrací, co jste ztratili kdysi se svým rájem,

rouchem svým vás odívá, Duchem svým vás světí,

v dědictví své přijímá, v slávu Božích dětí.

Kdož se může rovnat vám? Hvězd nebeských sláva

bledne již před děťátkem, z lázně křtu jež vstává.

Jako ve snách Josefu kráse té se klaní –

ale co dal asi Pán, co dal kdysi za ni?

Stálo Ho to slovo jen, když sel hvězdy s nebe –

ale za ten duše šat, jímž chtěl krýti tebe,

od Matičky utkanou sukni musel dáti,

obnažený před zlými zraky Židů státi.

Vám by duši naplnil vínem Těšitele,

sám se jeho útěchy tehdy zřekl cele,

aby s Otcem smířil vás, vyjednával v lkání:

Eli, Otče, volaje, lamma sabaktani?

V propast smrti pro zápis váš Mu bylo jíti,

a tak zrodil v bolesti k novému vás žití,

k radostnému údělu, jímž se hlavě mladé

nadpozemská koruna v kolébku již klade.