PÍSEŇ KŘIVONOSKY (II)

A když potom dospíváš, knížecí ty dítě,

na rytíře Božího křižmem pomaží tě,

v muže, v reka zocelen, zbroj dostáváš novou,

abys snesl utkání s říší Satanovou.

Ó radostné zápoly – boj ten marný není:

nad hlavou slyš Orlice Ducha ševelení!

Není útok nad síly, jímž se peklo valí,

podnes vítězný ten meč, jímž tě pasovali.

Ale pomni v pokoře, rytíři můj milý,

čí to ruce vítězný boj ti připravily:

nejprudší že nárazy vybojoval předem

Ten, jehož znak na čele nosíš bitev středem.

Blah jest den tvých postřižin – Jemu vlasy rvali,

tvoje křižmo radostné – Jemu myrrhy dali,

a koruna trnová, které sloužíš v štěstí,

jaká jemu byla zlá, když ji musel nésti!

Poličkem jak laskáním v turnaj tys byl zvaný,

ale On šel smrtelně v boj svůj zbičovaný,

v srážku, nad niž po věky úpornější není –

tobě, milý rytíři – zbylo kořistění.