PÍSEŇ KŘIVONOSKY (III)

Vysoko jen nes svůj štít čistý, neztřísněný,

svatý Stůl ti zaručí Chléb tvůj každodenní;

ani matka děťátku nedá prs vždy píti,

ale Pán chce vždy a všem dát své celé bytí.

Věz, milý, že nemohla láska neslýchaná

ani branou smrti již nechat prchnout Pána,

tajemného zajatce vlastní zaslíbení

uvěznilo v uzoučké svatostánku stěny.

Znova se tam rodit vždy silou svého slova,

zůstávat a dávat se, splývat s vámi znova,

ve vás žít, sám bezmocný mdlobou samé lásky –

takovými v loučení On se spoutal svazky.

Chléb a víno k tajům těm v službu vyvoleny,

plody práce klopotné na výsost tak ctěny;

ale závěť měla být smrtí zpečetěna,

ba i zemi splacena jejích darů cena.

Na tři dny tam vloženo svaté símě těla,

aby čistá pro oltář žeň z ní vypučela,

a za hrozen, aby směl v krev se proměniti,

puklá skála hojně krev tenkrát chtěla píti.