PÍSEŇ KŘIVONOSKY (V)

A tak milý poutníku, po té cestě celé,

živen, chráněn, podchycen rukou Spasitele,

kráčíš blah a bezpečen, s hromničkou až v dlani

k úzké brance přistoupíš cestou ku Shledání.

Trpký býval přechod ten Adamovým dětem,

trpké pro hřích loučení s trpkým tímto světem,

ale Ten, jenž přemohl hříchu panování,

síly dá i k bouřnému Smrti objímání.

Novým lékem tajemným slabosti tě zhostí,

nezhrozíš se andělů, zváčů do věčnosti,

svatých oliv výronem duši tvoji zklidní,

v ústrety ti poletí posli jeho vlídní.

Víš – ten olej blahý, jenž příštím nebem chutná,

v Getšemen, kde Kristova duše k smrti smutná

z kalicha všech hořkostí, z údělu to tvého,

sobě nalít nechala větší částku jeho –

za nás sotny zmáhala ve krvavém znoji –

tam ten olej blahý zrál k poslednímu boji;

teď tvé smysly zahojí – usnou jako dítě,

až zas anděl v krásnějším jitru probudí tě.