PÍSEŇ KŘIVONOSKY (VI)

Moh’ bys na tom přestati, poutníku můj milý,

ale dovol zpívati křivce ještě chvíli,

není ještě vypočten poklad darů Jeho,

shromážděný bolestmi Krista zmučeného.

Potkáš muže cestou svou, přepodivné moci,

blízké ti – jež zvolil Pán sobě ku pomoci,

ty, kteří tě žehnali, vody tajem myli,

křižmem svatým mazali, Tělem nasytili,

Křížem mocným zdvihali duši kleslou v blátě,

na všech cestách službou svou čekávali na tě.

Poutníku, víš, co dal Pán, aby s dary těmi

mohl vyslat sluhy své do všech světa zemí?

Že chtěl lidmi sloužiti lidem v konec věků,

s dary že se božskými schýlil ku člověku,

někdy zlé a slabé vždy, k pohoršení zlobě,

takové že vyvolil sluhy k vůli tobě?

Za to s lotry počítán, zmíral s nimi spolu,

jediného pod křížem zřel On z apoštolů,

za to musel zakusit, jak Ho zradil jeden,

a ten, na němž budoval, – zapřel – děvkou sveden.