PÍSEŇ KRVE.

Je čistý letní, rozzářený den

a azur žhavý,

jdu vzkvetlou nivou barvou rozechvěn

a vůní trávy.

Tak volně žít! Z údolí slyšet sem

je zpívat ptáky.

A listí jiskří, voní čerstvá zem

a hoří máky.

A v hrudi mojí srdce vychladlé

se rozehřívá,

to srdce teskné, tolik, tolik mdlé

si píseň zpívá.

Jen slunce, slunce cítím v žilách svých

a žhne v mém zraku;

ó, ženo, spleť mi věnec na skráních

ze žhavých máků!!