PÍSEŇ KRYSAŘE Z HAMMELN.

Hlavičky plavé,

hnědé a tmavé,

pospěšte v chvat,

v hluboké hoře

bez slunce, zoře

budeme spát,

černé a rusé,

kamkoliv hnu se,

na flétnu pěknou budu vám hrát.

S čekanu trámu flétna je zrobena,

kabaly znakem nejedním zdobena,

při smrti Krista ďas na ni hrál,

co satanův sbor se v propasti smál.

Hlavičky zlaté,

věnečky spjaté,

čeho se bát?

Hlavičky smavé,

vrkoči vlavé,

nač ještě stát?

Pojďte jen za mnou,

dejte se klamnou,

šibalskou písní mou oklamat!

Chytrouškům k rozkoši, hlupáčkům k postrachu

zní z té mé píšťaly škleb sterých rarachů,

smýká se, sýká ten každičký zvuk,

chechtá se, lehtá, ne nota, spíš hluk.

Hlavičky bledé,

růžné a snědé,

všecky mám rád;

podoby andělů,

děti ať konšelů

z paláců, z chat,

mistrů a vojáků,

kněžourků, sedláků,

všecky vás přilákám do tenat!

Tenata z tónů všech setkána mám,

jak píská to, výská a tryská, tu, tam,

jak sviští to, piští to, výsměch a vzdech,

netopýr nehvizd tak v zášeří střech.

Hlavičky krásné,

smíchem tak jasné,

růžových brad;

hlavičky vážné,

stíny kam strážné

život již klad’,

o sobě, v hejně,

všecky chci stejně

zlákat do hory své železných vrat.

Nechtěl jsem zlákat vás v hory své klín,

vešel jsem bez falše v radnice týn,

chtěl jsem spíš zbaviti město všech krys,

vždyť i vám zle hrozil jich lačný hryz.

Hlavičky, není

mé provinění,

špatný jen plat;

za otců zradu

pasti vám kladu,

kde chata i hrad,

z paláce, chýžky

lákal jsem myšky,

za ně vám nutno se, hlavičky, kát!

Jak bude parukou pan fojt si třást,

pan konšel jak hlavu si do dlaní klást!

Matky i služky se do prsů bít,

si vlasy škubati, jak čubky výt!

Malá jen chvilka! –

růžová tílka,

budete chlad,

sladké ty oči

ve sloup se stočí

v zlý smrti zvrat;

pomsty své žízeň

zkojím a v trýzeň

vašich se matek všech já budu smát!

Dělník, nechť pekelný, vždy chce mzdu svou,

proto teď, děťátka, za mnou zlou tmou,

skákaly krysy dost v mé flétny tón,

skákejte, hlavičky – pevný to shon!

Mraky to hvízdá,

pekelná jízda!

Já mám již hlad;

ve hvozdu lůně

sova již stůně,

necítím hnát,

moc jsem dnes pískal,

co však jsem získal,

půjdu dnes, hlavičky, vesele spat!

Hlavičky, – dušičky! oč tu jde spíš?

Táta můj, Satan, ten pravdě jest blíž.

Dušičky, hlavičky! – Konec jest již,

kocour já ďáblův jsem, vy jste má myš!