PÍSEŇ LÁSKY.

Na bílé tělo prší růže žhavé,

ó viď, má drahá, vůni růží znáš;

z Tvých očí dští to hvězdy plápolavé,

když ve náladě sladké usínáš.

Tvou ručku vsunu tiše do své dlaně,

je malá tak, jak bílá lilie,

a posléz’ hlava má se nečekaně

na panenských Tvých ňadrech ukryje.

A anděl snů nás hlídá, viď, miláčku,

ve chvíli té, co svět nám profanní,

ať hledí měsíc na nás prostřed mráčků,

před prokletím nás láska zachrání.