Píseň letního večera.

Ó vášnivé hodiny rozkvetlé v závratných touhách,

když za němých večerů v osamělém parku,

má Venuše, tak sami spolu dlíme –

a blízká, měsíční noc svůj černý rubáš nám nad hlavami tká!

Dráždivou vůní zrosené trávy mé nervy se spíjí,

mým chorým srdcem zmítá a vlní se to sladké chvění

zrozené v nádherném Paláci mé Čisté Lásky...

Vzduch vlhký jitří čímsi...

Vše překypuje něhyplným blahem...

A v libý souzvuk zladěna se nese mystickým krajem

démonická hymna Rozkoše a Touhy.

Zda cítíš to také má Jediná, má Anadyomena,

když tvá znavená hlava s rozpuštěnými vlasy

na drsná prsa moje v agonii klesá

a rty mé vášní prahnoucí líbají tvé plné, růžové prsy,

tvé snědé v měsíce záři plající boky –

to celé tvé rozchvělé, obnažené tělo...

Ó, nervosní hodiny němých a vášnivých večerů v osamělém parku!