Píseň listopadová

Písnička tichá ještě v duši zní.

Proud odplynul... a kde je bílá pěna?

Jen usměj se a slova neřekni.

Je horká touha dávno odplavena.

Na hlavu padá nebe z olova

a stíny mlhavé se vlekou polem.

Listopad tvoje snění pochová

i s hořkostí a křečemi a bolem.

Tím očí zážehem, jenž zbývá ti,

mě nespaluj. Jen úsměvem mě vítej,

jen úsměvem. Že byly závrati

a klam a zrada, ne, už nevyčítej.

Proč nechce zhasnout ještě jeden sen?

Proč ještě doutná jiskra pod popelem?

Proč dávnou výčitkou jsi rozjitřen?

Co ještě hledáš ve dni roztesknělém?