PÍSEŇ LÍTOSTI.

Žel, že se nevrátí víc!

Co trhat moh’s – netrhal,

co šetřit měl’s – promrhal,

vlas šedý – scvrklá líc...

Teď výčitek zní na tisíc!

Žel, že se nevrátí víc,

co kvetlo – kdys odkvetlo,

a nepřišlo na světlo,

co plálo jásajíc,

tak výčitek zní stotisíc!

Teď zvadlý kmen i peň,

jen doutná pochodeň,

v zář plnou nerozplá víc...

Tak dlouhý život – skromná tak žeň,

zní výčitek, zní stotisíc!

Kde bujný prs a bok?

kde písně, rej a skok?

kde čerň nebo zlato kštic?

Těch líto nanejvíc!

že nevrátí se zulíbány nikdy víc!