PÍSEŇ MÁJOVÁ.

To pro nás vysvitlo to slunce z mraků,

víš?

A plno záře bylo ve tvém sladkém zraku,

máj sladký dýchal nám kol čela,

nám v srdcích láska vypučela

a země celá

kol byla jeden úsměv, jeden květ.

Já tebe za ruku si, drahá, ved’

a ruka tvá se chvěla, –

tak rád tě mám, tak rád a dávno již,

ty víš!

To pro tebe ty stromy bíle zkvetly,

hled’!

To pro tebe se, drahá, stal ten zázrak světlý,

to k vůli nám, jak cizí světu

tak sami dva, tak sami jsme tu,

to moře květů

se rozvilo. To všecko k vůli nám!

Pojď, květy jabloní ti natrhám

a v drahé vlasy vpletu.

Tak mám tě rád a tak jsem šťastným teď,

ó hleď!

To pro nás vykvetly ty divy všecky,

víš?

A pro mne zazářil tvůj sladký úsměv dětský

a pro tebe a ke tvé skráni

z mé duše v duši tvoji sklání

se požehnání.

Ty sladké jaro mé, můj zlatý sne,

viď, v srdcích našich nikdy nezhasne,

co láska si tam chrání!

Tak mám tě rád, tak rád a dávno již,

ty víš!