Píseň malířova.

Do oken slunko za mně svítí,

na pestré na obraze kvítí,

Vesny hlavu jež má mé zdobit

a věnčiti do zlatohlavu.

Jen rychle dokud ruka svěží,

na louku duch pro kvítí běží,

do práce chci se rázem dáti

a z citů svých se zpovídati.

Však vzlet můj vyšší, ruka chví se,

na plátně část mých citů stkví se,

kéž moh’ bych jednou všechny vyliť,

jež měl jsem – v srdci skryty byliť.