PÍSEŇ MARKÉTKY.

Dokavad jsem byla malá,

na pastvu jsem sama hnala,

teď však co jsem velká již,

s hochy velikou mám tíž.

Ráno travou plnou rosy

běhají už za mnou bosi,

každý nese bezdechý

mišpule mi s ořechy.

Jeden za ručku mne chytá,

druhý vrkoče mi splítá,

třetí, samá hubička,

ptá se: Chceš mne, maličká?

Kdybych řekla: Mám tě ráda,

šel by za mnou; v domě váda

povstala by z toho hned,

macecha zlá jako jed.

Kdybych řekla: Nechci tebe,

o vlastní bych přišla nebe,

kdo pak mi je nahradí?

Kdo mi ze vsi poradí?

Věru, lepší malá býti

a na pastvu sama jíti,

nežli v tomto boji zlém,

vyhýbat se hochům všem!