PÍSEŇ MARNĚHO TULÁKA

Kam chceš jít, duše, v nepokoji svém,

Když zklamání jak sklepy chladem čiší?

Podivný večer vzplanul purpurem

Jak skvrna vína v zarosené číši.

Slož nyní citů břímě bezjmenné,

Svou duši ponoř navždy v beznaději.

Tvé srdce jest jak ptáče schoulené,

Jež zachvívá se v bázi před kročeji.

Vše tebe minulo, co chtěl jsi žít.

Co hořet mělo, nevzeplálo ani...

Již v tmavých větvích rozhostil se klid.

Je cesta prázdná, kudy půjdeš teď.

A neptej se, skloň hlavu v odříkání.

Na touhu marnou nechtěj odpověď.