PÍSEŇ MATKY.

Projde ještě den.

V noci však nezavřeš svých zraků.

Plaší sen

hučení vlaků. –

Kam vlaky jedete, kam koho nesete,

za jakým osudem?

Koho jsme vídali, koho jsme hlídali,

už vidět nebudem’?

Těžce se šinete, těžce ves minete.

Na sever nebo na jih?

Prázdno je na dvoře, prázdno je v komoře,

prázdno je v polích i hájích...

Vždy jiný přijede, vždy jiné přivede,

z oken tvář hledí vždy jiná.

Každá tvář hledící s vojenskou čepicí

mi připomene syna.

Projde ještě den.

V noci však nezavru svých zraků.

Plaší sen

hučení vlaků.