PÍSEŇ MÉHO SRDCE.

Za nocí, nocí bezesných,

jak hlahol zvonu v noci

mne budí v chvílích šílených

mé srdce bez pomoci.

A divná bouře zmítá mnou,

sto chápe duši ramen,

ze srdce silou tajemnou

krvavý šlehá plamen.

Již nocí pluji hvězdnatou,

tak sladkým citem zmámen,

před svatební jak komnatou

bych klesal v úběl ramen.

A pluji, pluji dál a dál,

že splývám s květů dechem,

své vlastní sny jsem v mrtvo vtkal

a spil se mrtva echem...