PÍSEŇ MÉHO SRDCE

Srdce mé smutné se zveselilo:

místo v něm našli zas ptáci, a bylo znát,

brzo vše bude se zelenat.

Prosil jsem srdce, než bouře se ozve tam:

Unes jich hnízdo, mé srdce, nebudu sám.

Slyšel jsem pramének,

mezi petrklíči jak stříbřil se a tek‘,

trávy se pohnuly,

modrozelený brouk

na písku oslněn sluncem stál,

přes úžas oněmělých primulí

čerstvý vítr od lesů vál.

Mému srdci se mládí vrací.

Je to pravda, či zázrak v ten čas?

Mohli by hnízdo v něm stavět si ptáci,

kdyby v něm čišela zima a mráz?

Tomu srdci by mohli způsobit snad

bolest, aby tam přišli umírat?