PÍSEŇ MLADĚ ŽENY.

Mně dvacet jar a uzavřena

hruď lásky touze musí být,

teď rozvážná jsem, moudrá žena,

mám vážnou chůzi, v oku klid,

konvenční úsměv, hovor, tvář,

i muž můj moudrý hospodář.

Však za tou maskou ledovitou

můj duch se skrývá plamenný;

chci život, číši nedopitou,

uchvátit touhy rameny,

ať znovu víno – bouř a ráj!

ji naplní až po okraj.

A skrytá touha někdy blýskne.

Než nadám se, jak před lety

zas v oko plam a na rty tryskne

mi lehká píseň grisetty

a divým tancem dá se v let

s modravým kouřem cigaret.

Zrak vrhá blesk a srdce pěje

divoký zpěv a unylý;

ty sám mu jenom rozuměje,

čarovný zjeve spanilý,

kdys potají mi zlíbat dej

svůj sladký zrak i obličej.

Jak včera v společnosti nudné,

tak vždy můj zrak tvůj hledá zor,

vždy k tobě jde mé srdce bludné

a míjí hlučný rozhovor,

a myšlenek a citů tlum

za kořist padá sladkých dum.

Máš pleť, v níž nádech bronzu světlý

jak Orient by zanechal,

a všecky jeho hvězdy slétly

se v čarovný tvých zraků pal,

a hebčí věru nad atlas

tvůj černý vous a černý vlas.

Zřím ve snách, jak ti s ramen splývá

nádherné řízy pestrý lem,

a pyšné témě turban skrývá

s démantů zdobou nad čelem,

a v pasu skvostně zdobený

meč damascenský zkřivený.

A já jsem tvoje Favoritta –

však spěšně vážnou tvářím líc,

ač hovorů těch dávno syta,

lem šatu přísně rovnajíc,

poslouchám všední hovor, smích,

jímž tlum se baví přátel mých.