Píseň Moravanů.

Kdož jste duchem Moravané,

S citem k vlasti rozníceným,

Dél hanebně netajeným,

Každý s číší ať povstane:

To naší Moravě!

My ovšem rodičku Slávu,

Slavnou vládkyni, kocháme,

Pro dceru že plápoláme,

Pro dceru krásnou Moravu.

Moravě a Slávě!

Morava co choť milená,

Nám dokud stane životu,

Jesti v rozkoši a potu

Bohem samým zasnoubená.

Láska až do hrobu!

Morava lásky důstojná,

Skrovný chová šperků zbytek,

Jest však slavná choť a dítek

Věrná ku slavnému kojná.

To slavné Moravě!

Nuže bratři, komu bije

Láskou k vlasti srdce vřelé,

Komu krev koluje v těle,

Ať naše Morava žije!

Naše vlasť Moravská!

Bezdušný z našeho kruhu

At’ se hnusný bídák klídí,

Kdo vlastencem být se stydí,

My připíjíme druh druhu:

Chvála jen vlastencům!