PÍSEŇ MOŘI.

Ó moře, jak tě miluji, ó moře,

veliký praobraze nekonečnosti,

symbole věčnosti

v svém harmonickém zmítání a tichu!

Já žila v oblasti tvých záhad ve pokoře

a v zapomenutí všech světských smutků, hříchů,

já žila v okruhu tvém čarovném –

ubohé lidské srdce na tvých vlnách hořící,

a ty přede mnou obrovitým, nesplněným snem

jsi vítězilo, moře, do apotheosy náladu svou měnící.

Napila jsem se volnosti tvé, vzduchu tvého, vůně,

tvých barev odpočinku, plných světlých nadějí,

paprsků, které v tobě lámou se a ztrácejí

a bloudí v hloubce nesmírné tvé tůně,

napila jsem se odpoutaných snů tvých obzorů,

do zlata břehů vzdalujících se a mizících,

tvých očí, skrytých jako v keřích hořících,

napila jsem se vznikajících tónů rozluky a spojení

ve fialových stínech neohraničených prostorů,

tvých duší, na dně nepřístupném zakletých,

a moře, moře – temnot tvých,

tvých temnot, plných kouzla nesvětského záření.

Napila jsem se tvého ticha půlnočního,

jak polibků za odbíjení hodin nečekajících,

tvých bludných plachet, stožárův a korouhví jak vlasy vlajících,

tvých přístavův i břehů, míru z hájů, zahrad kynoucího,

tvých závratí a bouří, potácení, hudby příbojů,

tušení zemí neznámých a tvého blednoucího

splýváni s oblohou a klidu jako příkrovu

skleněné rakve, vln tvých usnutí

v nachovém slunce zrození a jeho zhasnutí

v modrosti luny, – lásky k domovu

velikých sil a pravd a neodvratných zákonů,

tvých, moře, hlubin, výšek, blízkosti tvých hvězd,

tajemných lodí nezvěstných a nenávratných cest,

kde spouští kdosi neznámý snů věčnou oponu.

Ó, moře, já se dotýkala mrtvých rukou,

těch žlutých prstů, rostoucích z tvých propastí,

já rozuměla vinám tvým, jež jako srdce tlukou,

i těm, jež mlčí důvěrně, jež v bouři rozpoutají se i rolničkami zachrastí,

já v loubí měsíčných tvých visí všeho pozemského vzdálena

jsem v křídla volná toužila svá lidská změnit ramena,

vyprostit duši z osudných a drahých pout

a ztratit vědomí své jsoucnosti před bytím tvým,

a zahalit se vln tvých závojem a věncem perlovým

a bezejmenná ke dnům, ke dnům osamělým plout.