PÍSEŇ MSTIVÉHO OTROKA.

Až drahý vztek, můj tichý druh,

tvou bdělost ochočí,

ze tvojí střechy rudý pruh

do noci vyskočí.

Až hořkost moje slastí mou

v té chvíli stane se,

hned píseň její jásavou

ti vichr donese.

A ta tě ze sna probudí,

ze sna, že já jsem rab,

a v tom již spatříš na hrudi

nůž bílý, černý dráp.

A než zář zhasne nachová,

a dřív než dozní zpěv,

tvá duše bude ďáblova

a mojí tvoje krev!