PÍSEŇ MUCH.

Jsme samy: zdřim dům celý,

a kuchyň uzavřeli;

nuž hej!

co nás je vírných shluků,

svou píseň každá v bzuku

si pěj!

Sluníčko okenicí střílí

svůj zlatoskvělý, vlídný svit,

nás probouzí, nám dává síly,

vše dřímá kol, my budem bdít.

Buď zdráv, dni letně skvělý,

nám v radost rozhořelý

jsi dnes!

Zář tvoje zlatem vzplává,

v ní v rej se rozehrává

náš ples.

Bzum, bzum! Hle, stará teta

s košíkem u sliv postojí,

bzum, bzum, a naše lehká četa

si domem rejdí v pokoji.

Tam v koutě kocour hoví

si stulen k tlapám psovi,

ni hles;

spí kocour jako v klíně,

s ním bez starosti líně

i pes.

Kot růžový nos nepozvedne

a černý nos pes nechá spát.

Bzum, bzum! Jim každá na něj sedne

a z pohovy je počne štvát.

Tu kocour ouškem střihne,

však v spaní nevytihne

psu s tlap;

pes, mysle, že nás lapne,

do prázdna z dřímot chňapne,

chňap, chňap!

Bzum, bzum! Jen viřme dál a žijme

a pod strop, který zčernil dým,

kol pánví z mědi tance vijme

svým rytmem svižně obvyklým.

Však černý pavouk kdesi

své sítě darmo věsí

nám v strach:

má se smetákem svízel

a dávno odtud zmizel,

ten vrah!

Ve špatně uzavřené špíži

je vše, co na mls k plesu chcem:

smetánka, jíchy, jež se líží,

a med tam voní kolkolem.

Všech slastí, co jen chceme,

tak snadno dosáhneme

tu hned:

blouznění, tancování,

mlsání, milování

jak med!

A když pak ženou oknem k dvoru

náš zlekaný roj v plachý let,

mžik zavíříme ve prostoru

a dveřmi zase vlítnem zpět.

Bzum, bzum! Spí dům už celý,

a kuchyň uzavřeli;

nuž hej!

co nás je vírných shluků,

svou píseň každá v bzuku

si pěj!