Píseň muže.

Muž kráčel tichým večerem,

kde pozdním temna zášerem

bez hvězd se táhla nebes dál.

Jak postava se vyhoupla,

to jak by tma kol ustoupla,

a muž se temna nelekal.

A tak si zpíval: „Já jsem muž,

mně dán tu zápas za podruž,

můj celý život práce jen.

Však kdo by to tak těžce bral!

Jsem větší, větší nežli král –

jeť celá sláva pouhý sen!“

A poslouchala kolem šeř,

i stráň a úvoz, les a keř,

tu píseň volně rozvitou...

a po nebi v tu dálnou tiš

se píseň chvěla výš a výš

a třásla celou nocí tou.