Píseň myslivecká.

Krásnějšího potěšení

V celém světě širokém

Nad to myslivecké není,

Tam je slasť krok za krokem.

Myslivcovi rozkoš květe,

Blaženosť mu věnce plete,

Vešken obor přírody

Jest mu zdrojem lahody.

Jak za jitra růžového

Mladý den se probudí,

Již do pole do širého

Myslivce to ven pudí.

Přisnoubiv si věrnou družku,

Neselhavou, ráznou pušku,

Jonák s barvou zelenou

Vesel kráčí krajinou.

Ptactva sbor mu pozdrav zpívá

V srdcejemném zázněvu,

Les i háj vítavě kývá

V libostinném úsměvu.

Šepot vánků libě duje,

Zvěř po nivách proskakuje,

On kráčí co tvorstva pán,

Ze všad vděkem obsypán.

Pakli v tajné hvozdu houští

Kroky jeho zamanou,

Kde se dravý krahuj pouští

Na slepičku bezbrannou:

Mžik! již v líci leží družka,

Mžik! již stihla dravce muška.

Ztrestav lup co soudný král,

Kráčí hrdě dál a dál.

A když na hon vyzývaje

Lesní roh se rozléhá,

Plesem zrak myslivci plaje,

Rozkoš krev mu rozžehá.

Zajíc, srnec, daněk, jelen,

Jen se kmitne, již je střelen.

Věru, slavná myslivosť!

Bohatýrská to radosť!