Píseň na ledu.

Na led vesele si popilte, ó bratří!

Neb stříbrný již Vltavu kryje most;

Na led! nebo tak se ve zimě to patří,

Led zas brzi uplyne nám i radost.

Což dráha nedá vnady vám ledu hladká?

Věřím, že lahodně do ust plyne med,

I známo mi jest, že hubinka je sladká –

Než vnadněji rýti nohou v letu led.

Na led! – Nuž opusťte teplé chutě síně,

Tam nechte se hřít u kamen žen a děv;

Zanechte jiným tam okřáti při víně,

O, nám na ledu hraje bujněji krev.

Než kdož jako já v studeném bytu dlívá,

Kde mráz a zima stromy v okna sejí;

Pospěj si na led, neb on oudy zahřívá –

A tam se topí beze dřev rychleji.

Na led, komu děvče přeje v světě ladné,

Posaď ho na sáňky a pak hbitě jeď;

Kluzkém na zrcadle děva proč upadne?

O jistě vyjít že bojí se na led. –

Na led vesele si popilte, ó bratří!

Neb stříbrný již Vltavu kryje most.

Na led! Nebo tak se ve zimě to patří;

Led zas brzi uplyne, nám i radost.