PÍSEŇ NA MOŘI

A moře je širé, jak velikost bytí...

Jak velikost toho, co rozluštit jdem

v žití.

V nekonečných prostorech sami dva:

ty i já...

Zeleným snem

usnuly vlny. A lodi

bílý, štíhlý klín se řítí

tam, kde v moře slunce spadlo,

jako když rudý a zlatý kámen

v hlubinu hodí.

Bezově bledé klenutí nebe

do šeda svadlo.

Jak řežavý plamen

vytrysklo srdce a objalo tebe.

Je bez hranic moře, jak velikost bytí.

Hluboké je, jak propast očí tvých.

Vzal jsem tě s sebou v šedivé žití,

a ty mne miluješ za ten hřích?