PÍSEŇ NA ODCHODU

Ty zapomínáš, zapomínáš,

že já jsem odcházející.

Břeh zaplaven je v hájích lunou,

v níž třeští vroucně slavíci.

A letíme tam cestou slunnou,

krev na rtech – krutá dychtivost,

ty ku věčnosti ruce spínáš,

a já jsem pouze plachý host.

Být v propast nebe ponoření,

ach milost štěstí nejvyšší!

Mé lodi signál zní, ó závrať:

tvá svatá vůle neslyší.

Já odcházím, a ty se navrať

v zář, jež ti slavně zaplane:

v tvém strašně krásném zapomnění

mé srdce navždy zůstane!