PÍSEŇ NADĚJE.

Až prvosenky něžný květ

zasvitne skromně v šeru lesním,

zda bude konec našich běd,

již konec našim touhám teskným?

Zda, Bože, smrtelný můj zrak

mých drahých uzří opět tahy?

Zda stanu, šťasten jako pták,

ve vlasti v podvečer kdys’ vlahý?...

Ó věřím i v hodinách běd,

že přijdu domů krokem plesným,

až prvosenky něžný květ

zasvitne skromně v šeru lesním...