Píseň Noci.

Své hvězdy rozhodím po širé nebes pláni,

já, – jež se slituji – a Zármutku jsem Paní.

Jich světlo jiskřivé vám ve hloub’ duší padne

a marná radost dne v jich třpytu tiše svadne.

A do srdcí vám vložím posledních chvílí stesk.

(Ten snivý – dumný – smírný pohřebních svící lesk – – –)

Na horách zapálím posvátné ohně Eliáše –

by hříchy vašich dní uprchly v jitro plaše.

Nepřítel lstný až přijde, by vzal vám těchu mou,

své hvězdy všechny shasím, a bloudit bude tmou – – –

Mých písní echa zrádná, ta povedou jej v dál’ –

v kraj věčně ztracený – kde měsíc v posled vzplál.