PÍSEŇ NOCI 29. ŘÍJNA

Kokardy, jásot, na praporu prapor.

Srdce se v dálku rozletí.

Jak je to krásné překonati zápor

a býti, růsti, stavěti!

Leč, všichni vy, jichž srdce pýchou zhrdla,

jež opíjí dne oslava:

Poslyšte výkřik z básníkova hrdla.

Boj teprve nám nastává!

Boj se sebou, se všemi zlými pudy,

se sobectvím, jež vede v sráz.

Nezapomeňte na svých otců bludy,

nezapomeňte běsů v nás!

Vichřici strašnou ještě slyším skučet.

Chraň, čeho’s nabyl, vlastní říš.

Čas není, bratři, připravovat účet,

jejž rodné zemi předložíš!

Ne na svůj zájem, ale na budoucnost

hleď v moři krve prolité.

A nebude-li v srdci čistá vroucnost,

jak uhájíme dobyté?

Kokardy, jásot, na praporu prapor.

Srdce se až až rozletí.

Jak je to krásné, překonati zápor

a býti, vésti, stavěti!

Leč, všichni vy, jichž srdce náhle zhrdla,

jež opíjí dne oslava:

Poslyšte výkřik z básníkova hrdla.

Boj teprve nám nastává.