PÍSEŇ NOVÉ PRÁCE

Ne, není času, nutno jít,

burcovat k práci vlastní prací.

Sám v sobě musíš silný být,

zřít, co se nachází, ne ztrácí.

Rci: stavět chci a těm chci trest,

kdo nedovedou stavět se mnou.

Chci dýchat čerstvou vůni zemnou,

brázd milion kdy v polích jest.

U výhní strašně planoucích

kov kují černí ďábli práce.

Slyš z větrů čtyř stran vanoucích

bouř díla nové generace.

Hle, v skelné koule rostoucí

již sklenářovy trubky dují...

Ti v mořích kdesi plovoucí

bohatství nová objevují.

Ti nad městy kdož schýleni,

v nich novou tuší růsti krásu.

Zní z domů tisíc snů a hlasů,

zmar smrtí, zrodů kvílení.

Proměna všeho, těl i duší

i lásek, zlob i moudrostí...

Myšlenek bouřné stěhování

člověka zlidští, oprostí, –

a z výhně té, jež srdce tuší,

se zrodí nové milování.