PÍSEŇ NOVÉHO KURSU

V shroucené v prach se kácím pýše.

Hřích odpusť, Kriste Ježíši!

Každý už dneska román píše:

já pouze román nepíši.

S notesem tlustým po ulicích

jde gymnasista okolo.

Ve volných svojích okamžicích,

skizzuje román piccolo.

V svých něžných loktech román hýčká

úrodná slečna Helena.

Románek píše prababička

na svoje stará kolena.

V shroucené v prach se kácím pýše.

Hřích odpusť, Kriste Ježíši!

Dneska už každý román píše:

Já pouze román nepíši!

Té éry prorok netknut jedem,

čas přesně sobě vyměří.

Román on píše před obědem

a druhý píše k večeři.

Po nových dojmech vzor jsa honce

– pastýři, pozor na ovce –

ten třetí píše v Unionce

a čtvrtý zase v Tůmovce.

V shroucené v prach se kácím pýše.

Hřích odpusť, Kriste Ježíši!

Dneska už každý román píše:

Já pouze román nepíši!

Po vhodné látce shon je prudký

a píše – vtom je zápletka! –

tercián román prostitutky,

světice román baletka.

A čtenář ruku tiskne k čelu,

přihlouple ústa otvírá:

Hle, tolik je tu spasitelů! –

A prosa při tom umírá...