Píseň o Altdorfu.

Švec Prokop býval v Altdorfu

za mladých svojích let.

A proto k svému okolí

je chladný jako led.

Vzpomínkou ještě zalétá

do uplynulých chvil.

A tak si vždycky notuje,

když trochu více pil:

„Ah, na Altdorf já vzpomínám,

tam všecko krásné jest.

Tam do Altdorfu vrátit se

a v Altdorfu tam ztratit se,

to chtěl bych, na mou čest!“

Ostatní z naší vesnice

nebyli za humny.

Než imponují velice

ty Prokopovy sny.

Tož maličká je dědina

a tísní náhle strop.

Když pili, zníti počíná

ten hymnus lepších dob:

„Ach, na Altdorf já vzpomínám,

tam všecko krásné jest.

Tam do Altdorfu vrátit se

a v Altdorfu tam ztratit se,

to chtěl bych, na mou čest!“

Mne nepřekvapí ledacos,

člověk se ostřílí.

Od včíra Černá prince má.

Jdu ptát se: Zdrávi-li?

Z kolébky píseň zněla sem

lehýnko, lehýnko.

A poslouchal jsem s úžasem,

jak pělo miminko:

„Ach, na Altdorf já vzpomínám,

tam všechno krásné jest.

Tam do Altdorfu vrátit se

a v Altdorfu tam ztratit se,

to chtěl bych, na mou čest!“