PÍSEŇ O BITVĚ U ZENTY

Rovino, rovino,

co svět bude státi,

bude se na tebe

všude vzpomínati.

My jsme v lágru stáli,

maso fasovali,

tu kanony Turků

se vám rozehrály.

Jak varhany hrály,

jako bubny bily,

olovění ptáci

se tam vyrojili.

Kapucínek* s kordem

vykřík: Allou, děti!

Švališaři naši

jako liják letí.

Jako liják letí,

rubou Turkům hlavy,

švališaři byli

shora od Moravy.

Z Moravy sem přišli,

Moravou jsou křtěni,

šavličkami dali

Turkům pozdravení.

Pozdravení dali,

hlavy posekali,

černou krví Turků

vodu pomíchali.

Běží voda, běží,

plyne k Bělehradu,

tam turecký baša

rve si dlouhou bradu:

– Turecká ty krvi,

škoda je tě, škoda! –

Na koníka sedá,

do boků ho bodá.

– Koníčku, jak vítr

nes mě k Cařihradu,

sic mi švališaři

porvou bílou bradu. –

My za ním jak ďábli,

děti od Moravy,

bunčuky dál brali,

sekali dál hlavy.

A kdo zabil bašu,

přines hlavu v koši,

Kapucínek chválil,

že jsme hodní hoši.

Bylo slávy, křiku,

bylo veselosti,

kdo byl při tom, může

pochlubit se dosti.

Tuhle píseň složil

po tom zvítězení

pro křesťanských lidí

slavné potěšení

jeden švališárek,

co se bil tam lítě,

moravských rodičů

poctivé to dítě.