PÍSEŇ O BOLESTI DOBY

Bolestí doba naplněna jest

a otázkami bez odpovědí.

Jak bude dále? Sevřena jest pěst.

Sedáme doma k tajné zpovědi,

v šedivém vzduchu leží tíseň ta,

ji dýcháme, ji pijem, na prsou

nás tíží každé noci prokletá,

i do ní vniká dumou šedivou,

prolézá humna, stáje, přístěnky...

I lekají se hodné dušičky...

Jakési obrození myšlenky

se v lebkách matou, třesou, bludičky...