Píseň o divokém máku.

By Růžena Jesenská

Ó noci dlouhé, opuštěné,

ó tůně tmavé, hluboké,

ó slzy, vryté do kamene,

ó hvězdy, hvězdy vysoké,

ó cesty, v dálku naznačené,

kde hoří máky divoké!

Já neviděna půjdu tiše

na ústech s věčným polibkem –

a jako v moře hluboké

když padne smutná hvězda s výše,

tam zapustím své Srdce v zem,

kde hoří máky divoké.

Tak Ono kvetlo, krev svou dalo

tak Ono tvou se číší stalo,

když slunce hořce zapadalo,

jak máky žhavé, divoké.

A vzroste v snění bezejmenné

tvé věčné lampy rudý svit,

jak strašné bylo, zapomene,

ach tebe, tebe – opustit.

Ó hvězdy, hvězdy vysoké,

ó slzy vryté do kamene,

ó máky žhavé, divoké!