Píseň o dvou vesnicích.

Slyšte, ves svůj um sběrajte,

Na všech lavicích,

Co zazpívám, posluchajte,

O dvou vesnicích.

Obě leží v zemi české

Vedle silnice,

Položení mají hezké

Obě vesnice.

Avšak jaký rozdíl velký

Pozoroval jsem,

Jak sedláci tak i selky

Jsoutě důkazem.

V první vsi je nepořádek,

Původ chudoby,

Tam jsou páleník, žid, sládek

První osoby.

Rozcuchanou mají hlavu

Veská děvčata,

Vše se plazí v bídném stavu,

I ta kuřata.

Ve špatném jest nájmu škola,

V bídě učitel;

Semotam jsem viděl vola,

Jenž se lépe měl.

Kachny, krávy, husy, voli

Maji předc co jíst;

Učitel však kromě školy

Musí ještě příst.

Po návsi co slípky zmoklé

Stojí párek hus;

Cesty jsoutě samé rokle,

Mostu ani kus.

Dál jsem k umoření bídy

Vodku pit viděl,

Hospodský víc spíše křídy

Nežli učitel.

Jak tam přebídně vyhlíží

Ten náš svatý Jan!

I ten pánbůh na tom kříži

Jest již porouchán.

Pohůnci jsou obraz psoty,

Chlív je samý špek;

Vůkol zahrad žádné ploty,

Bídný dobytek.

Vše tam stojí v špatném stavu

I rychtářův pes;

Prázdné kapsy, prázdnou hlavu

Veškera má ves.

V druhé vsi jsou čisté domky,

Obezděné zahrady;

Po obci ourodné stromky,

Vůkol krásné ohrady.

Kostelíček utěšený,

Fara stojí u školy;

Čistotou se pyšní ženy,

Požehnáním stodoly.

V práci není žádných zmatků,

Netrpíť to hospodář;

I v nejmenším najdeš statku

Papír, péro, kalamář.

Mílo vidět hospodyni

Řídit statek v každý čas,

Po dvoře i po kuchyni

Rozléhá se její hlas.

Hlavní starost jesti píce,

By se dařil dobytek;

Hojnost mají v dobrém mlíce,

Z másla hezký profitek.

Vkusné šaty nosí dívky,

K práci zpěv se ozývá;

Všude najdeš čisté chlívky,

Vše se hravě odbývá.

Na Boží den hospodáři

Přede chrámem stávají;

Ku mši jdoucímu faráři

Slušnou úctu vzdávají.

Na odpůldne z požehnání

Vše k rychtáři pospíchá,

V hovoru tam a v čítání

Čas jim zdárně ubíhá.

Karban u nich není známý,

Kořalka se nevaří,

Žid tam nemá žádné krámy,

Čas se darmo nemaří.

A tak vše jest v krásném stavu

I rychtářův kůň a pes;

Plné kapsy, plnou hlavu,

Veškera má tato ves.

Ucho mé vás ptát se slyší:

Jaké toho příčiny?

Že se tak od sebe liší

Jmenované dědiny.

Jedno slovo vám to zjeví:

Školy toho příčinou;

Kde jsou školy pouhé plévy,

Tam živnosti zahynou.

Protož pilně stavte školy,

Učitelům dejte plat!*)

Jsoutě školy zlaté doly,

V nichž se chléb dá vykopat.