PÍSEŇ O FÍKOVÉM LISTĚ.

V les fíkový já šel jsem,

já šel v les fíkový,

šest děvčat jsem tu našel,

tu našel děvčat šest,

já přistoupil k nim blíže,

já blíž k nim přistoupil,

já všecky plakat viděl,

já viděl plakat je,

a ihned všechněch ptal se,

a ptal se všechněch hned:

kdo ukřivdil jim tolik

zlou radou, právem zlým?

V les fíkový já šel jsem,

já šel v les fíkový.

Tu jedna děla ke mně:

já nevím, rytíři,

o zemi slyšela jsem,

kde vládne tyran zlý;

jen kdybych měla zbraně,

já v skutku nevím to,

kdo na mne by se pustil

zlou radou, právem zlým.

Nuž tak buď s Bohem, hochu,

já nevím na svou čest,

zda se mnou kde jsi mluvil,

já oslovím tě zas.

V les fíkový já šel jsem,

já šel v les fíkový.

Já odpověděl na to:

Bůh ví, jak při vás jsem,

za velkou koupím cenu

těch drahých očí pár

a do nejzazších zemí

chci za vámi dál jít,

nejdelších ulic řadou

chci kráčet dál a dál,

všem arabským jazykům

hned chci se naučit

a Maury, které potkám,

na místě zbiju hned.

V les fíkový já šel jsem,

já šel v les fíkový.

A Maura, jenž je hlídal,

já našel v chvíli té,

on v hněvu soptil, hrozil,

já zakřik’ zlostně jej,

já ulomil si haluz,

haluz si ulomil,

a Maura jsem jí zabil,

já zabil Maura jí,

a dívky vše jsem ukrad’,

já ukrad’ dívky vše.

Té, jež mi tolik štkala,

jsem srdce, ruku dal.

V les fíkový já šel jsem,

já šel v les fíkový.