píseň o granátu

jaký zločinec byl by bůh,

kdyby byl;

který spravedlivý duch

válku by dovolil?

býti všemohoucí

a neobrátit zbraně,

zbraně nevinných na vinníky

štvoucí do kampaně –

míti blesky a hromy,

archandělův meč

a nesrovnati se zemí vznešené domy

kující zradu, strojící léč –

velet andělům strážným,

vševědoucí být

a nechtít ani srdcem vlažným

děťátkům s cesty granát odstranit – –

děťátkům čtyřem berberským

v maroku,

tím, s čím si hrála, zabitým

a osudem otroků,

neboť strůjci války a světa páni

jsou před granáty vždycky poschováni.

ten granát zbloudilý

čekal tam na svůj den;

aby zabily,

vyjdou z továren.

dravci se takhle ukryjí,

u vesnice měl díru;

válka zabíjí

v boji i míru.

a na světě je válka,

by ti, co mají, měli víc.

šrapnelová je dálka

mezi pracujícími a hordou pijavic.

a každý bůh se vždy paktoval

s šakaly panskými.

ten granát, jenž děťátka roztrhal,

byl možná požehnán kněžími.