Píseň o lidské bolesti.

Má píseň krátká, kratičká,

sotva jí děcko se pohýčká.

Ba hýčkám já to děcko své,

které se lidská bolest zve.

Nevíte, kde se zrodila,

kde máť ji do světa hodila?

Prchala z ráje s člověkem,

žila s ním v exilu odvěkém.

Co chce to dítě neklidné?

Jen srdce najít převlídné,

jež s ním by bylo napořád,

je chtělo a mohlo milovat...

Zatím je trochu pohýčká

má píseň krátká, kratičká.