PÍSEŇ O MARNOSTI.

Kde v růžích vstává Zoře,

Kolchidy bájná zem

své břehy zvedá z moře,

svítící narcisem...

Loď vody čeří sterá,

svou marně plachtu pne – –

Zlatého rouna která

pobřeží dosáhne?

Co ptáků s modré výše

sklál v propast šípu hrot!

Loď zlatá plula v pýše – –

Dnes leží na dně vod.