PÍSEŇ O NÁHLE OŽIVLÝCH

Rozsévač obhléd’ setbu vsetou,

však pomodlil se raději.

Vzkříšením věčným hroby kvetou

a srdce živých nadějí.

Co kvést má, zkvete, a co zajde,

to obětní je tvůrci daň,

pokorná, sladká, kterou najde

zkoušené srdce, zkrotlá skráň.

Snad ani mrtví nespí v rově,

ta nejdražší daň z životů.

Vždyť v každé písni skřivánkově

procitnou. V srdci tlukotu.