Píseň o nebi, hvězdách, Schumanovi a mé ženě.

Plakala nebesa zlaté své slzy,

plakala, tiše plakala,

zalkala duše má neznámým steskem,

zalkala touhou, zalkala.

Padla si země a nebesa v náruč

démanty, zlatem protkaná,

duší mou prochvívá čarovný nápěv,

čarovný nápěv z Schumana.

Měkce se vlní a bytost mou plní,

v duši se tiše rozlívá...

Z noci té hvězdnaté ženy mé tvář se

usmívá tiše, usmívá...