PÍSEŇ O ODEŠLĚ LÁSCE

Pro odchod tvůj lkát nebudu...

V duši je bolest ztajena,

Němá jest, jako bez jména.

Hřídel se točí osudu,

Kotva je Smrti zdvižena...

Potkám-li někde pak tvůj stín,

Věz, že mi navždy cizí jest.

Nepoznám tebe v prachu cest.

V poušti jak bludný beduin

Zvednu zrak v karavanu hvězd.

A zaslechnu-li kdes tvůj hlas,

Bude mi, jak by cizí byl,

A jak by žal jej přehlušil,

Jenž se vždy z temna bytí třás',

Když v něm zněl marných tužeb kvil...

Světem jdi dál jak v závrati...

V chvíli však, v které náhle zvíš,

Že se tvůj konec blíží již,

Kdy duch tvůj bude zoufati –

Pak, že jsem blízko, pocítíš...