PÍSEŇ O POLDI.

Vy zmizela jste, dítě zlaté,

jak vlaštovky když odletí,

zda také někdy vzpomínáte

na ztracený čas v podletí?

Já tenkrát, věřte, miloval Vás,

i duši jsem Vám zapsal svou,

mne přestal Plzně vábit malvaz,

já chodil s hlavou sklopenou.

V mém srdci tehdá rodila se

jen erotická omáčka,

já oddán zcela Vaší kráse

jsem zlobil verši Šimáčka.

A dnes, ó bože! Vítr chladný

se žene pustou alejí,

kde poutával mne krok Váš ladný,

kde hrad jsem stavěl z nadějí!

Teď do dálky zřím nedohledné,

ke džbánku touží duše má,

že než vzpomínka na vás zbledne,

můj nos dřív jistě zčervená.