PÍSEŇ O PRAMENI

Já našel jsem v tvém srdci pramen chladný,

byl oku nezvěstný a skryt.

Jej prostou dlaní nedotkl se žádný,

nikdo se neodvážil pít.

Byl dlouho němý, ukryt pod kořáním,

nehnul se všední tíhou dne.

Ať kvete jaro, voní podzim v zrání,

on čeká z rána, v poledne.

Doznívá jaro, podzim vlákna pouští.

čas dny a roky šíro tek‘.

Já nezapomenu. Byl svět už pouští,

když promluvil tvůj pramének.