Píseň o smrti.

Noc... Sen... Hra krve divoká.

V tajemném rozechvění

zpívají hvězdy s vysoka

o slávě narození

a smrti.

Snad umru, než se rozední.

A kdo se z mojí smrti zrodí?

Chtěl bych umřít až k poledni,

když básníci se k slunci modlit chodí,

tak zticha.

A ke slunci bych zaletěl,

nesený jejich modlitbami.

Letěl bych, třásl bych se, chvěl

nad propastnými končinami

jak hvězda.

Úsměvy života

sen smrti znova vrátí.

Smrt, zrození nových jistota.

Šťasten, kdo může umírati,

když je čas.