PÍSEŇ O STATEČNÉ HORSKÉ DĚDINĚ (3)

Teď tváří ve tvář přísných lesů

umlkne verš a slábne rým

a horoucí svou větu nesu

jak chvějný dým –

Jaké to verše žhavé síly

do granitu skal zabuší,

by sinavě se propálily

i do duší?

Jaký hlas větrem rozehraný

by musil znít a musil hřmít,

strašlivá hymna na varhany

až na hor štít –

by oslavila vaše syny,

žár odboje, co ze skal rost’,

dým ze spálené domoviny

a hrdinnost –!

Takovou píseň nezazpívám,

ni varhan ani píšťaly,

ač úponkem se každým vrývám

teď do skály –

Takovou píseň nezazpívám,

verš zlomeně se zajíká,

jiného plamenného vzývám

já básníka –

Takovou píseň nezazpívám,

– oběti, hrůzy, drsný vzdor –

Jen s pokorným se sklonem dívám

na vlny hor.